• Kód ISO: cs

Je to jazyk patřící do slovanské větve západoslovanské skupiny indoevropské jazykové rodiny a je úzce spjat se slovenštinou, polštinou a srbštinou.

Čeština (; čeština, česká výslovnost: [ˈtʃɛʃcɪna]), historicky také bohemština (; lingua Bohemica v latině), je západoslovanský jazyk česko-slovenské skupiny. Mluví jí více než 10 milionů lidí a slouží jako úřední jazyk České republiky. Čeština je úzce příbuzná se slovenštinou, a to do velmi vysoké míry vzájemné srozumitelnosti. Stejně jako ostatní slovanské jazyky je čeština flektivním jazykem s bohatým systémem morfologie a poměrně volným slovosledem. Její slovní zásoba byla silně ovlivněna latinou a němčinou. Česko-slovenská skupina se vyvinula v rámci západní slovanštiny v období vrcholného středověku a sjednocení českého a slovenského jazyka v rámci česko-slovenského nářečního kontinua se objevilo na počátku novověku. Na konci 18. století až v polovině 19. století byla moderní psaná norma kodifikována v kontextu českého národního obrození. Hovorový jazyk známý jako obecná čeština vychází z pražského nářečí, ale nyní se používá ve většině České republiky. Také moravská nářečí, jimiž se mluví ve východní části země, jsou klasifikována jako česká, ačkoli některé východní varianty jsou bližší slovenštině. Čeština má fonologický inventář střední velikosti, který zahrnuje deset monoftongů, tři diftongy a 25 souhlásek (rozdělených do kategorií „tvrdé“, „neutrální“ a „měkké“). Slova mohou obsahovat složité souhláskové skupiny nebo zcela postrádat samohlásky. Čeština má zvýšenou alveolární vibrantu, o níž není známo, že by se jako foném vyskytovala v jiném jazyce, a která je reprezentována grafémem ř. Čeština používá jednoduchý pravopis, který fonetici využívají jako vzor.